Novoroční  přání

Cokoli je krásné.
Cokoli má smysl.
Cokoli nám přináší štěstí.
Můžeme mít tisíce přání, tužeb a snů,
ale jen štěstí, zdraví, láska a přátelství
dávají smysl našim dnům.
Kéž to naplní toto sváteční období i celý příští rok.

S každým koncem přichází nový začátek.
Naplňte tento nový rok skvělými vzpomínkami.
Šťastný nový rok

 Čtyři sultánovy ženy

Jeden sultán měl čtyři ženy. Ze všech nejvíc miloval tu čtvrtou, nejmladší a nejlaskavější. Dával jí nádherné šaty, drahocenné klenoty, pečoval o ni a hýčkal ji.

Velmi rád měl i svoji třetí ženu, výjimečnou krasavici. Když cestoval do jiné země, vždycky ji bral s sebou, aby všichni viděli, jak je krásná a vždycky se bál, že jednoho dne ho zavrhne a uteče k jinému.

Také svou druhou ženu měl sultán ve veliké lásce. Byla chytrá a vtipná, zkušená v intrikách. Byla jeho důvěrnicí, vždycky moudrá, vždycky přející a trpělivá. Když měl sultán problémy, svěřoval se své druhé ženě a ona mu pomáhala dostat se z obtížné situace a přežít těžký čas.

První žena byla ze všech nejstarší. Byla svému muži velmi oddána, dělala všechno, co mohla, pro uchování a rozmnožení bohatství sultánova i celé země a velmi se jí v tom dařilo. Sultán však bez ohledu na to svou první ženu nemiloval a to, že ona ho měla tak hluboce ráda, jako by se ho netýkalo. Vůbec si jí nevšímal.

Jednou sultán onemocněl. Vzpomínal na svůj život, plný přepychu a pomyslel si: „Teď mám čtyři ženy, ale až umřu, zůstanu sám“.

A požádal svou čtvrtou ženu: „Miloval jsem tě víc než ty ostatní. Dával jsem ti to nejlepší, co jsem měl, chránil jsem tě jako poklad. Teď, když umírám, jsi ochotna následovat mě do říše mrtvých?

– Na to zapomeň! – odpověděla mu čtvrtá žena a bez jediného dalšího slova odešla z komnaty. Její slova byla jako kinžál vražený muži do srdce.

Zesmutnělý sultán se tázal své třetí ženy: „Zbožňoval jsem tě celý život. Teď, když umírám, jsi ochotna jít se mnou do království stínů?

– To ne! – odpověděla mu třetí žena. – Život je tak krásný! Až zemřeš, chci se znovu vdát.

Sultán byl velmi sklíčený. Takovou bolest jeho srdce dosud nepoznalo.

Tehdy oslovil svou druhou ženu: „Vždycky jsem se k tobě obracel o pomoc. Vždycky jsi mi pomohla, bylas mi tím nejlepším rádcem. Teď, když umírám, budeš ochotna jít se mnou tam, kde naříkají bledé stíny a prosí vládce duší o slitování?

– Velmi lituji, že tentokrát ti nemohu pomoci, – odpověděla mu druhá žena. – To největší, co pro tebe mohu udělat, je s poctami tě pohřbít.

Její odpověď působila na sultána jako tisíc hromů a tisíc blesků. V tu chvíli uslyšel hlas:

– Půjdu s tebou a budu tě následovat až do konce!

Sultán pohlédl směrem toho hlasu a uviděl svou první ženu, uvadlou téměř k nepoznání. Cely ohromený pronesl:

– Měl jsem být k tobě pozornější, dokud jsem mohl!


Každý z nás má své čtyři ženy. Co symbolizují?

Čtvrtá žena je naše tělo; je jedno, kolik času a péče mu věnujeme, aby vypadalo dobře; až zemřeme, nechá nás na holičkách.

Naše třetí žena, to je kariéra, peníze, postavení, bohatství. Až zemřeme, získají je jiní.

Druhou ženou je rodina a příbuzní. Není důležité, jak nám pomáhali, dokud jsme tu byli. Až zemřeme, bude to největší, co pro nás budou moci udělat – doprovodit nás do hrobu.

Naší první ženou je duše. Často ji ignorujeme, když se honíme za úspěchy, za mocí, bohatstvím a potěšením. Bez ohledu na to zůstává duše tím jediným, kdo jde a půjde s námi všude tam, kam půjdeme my. Budeme-li o ni pečovat, budeme-li ji chránit a rozvíjet, můžeme tím dát světu i sobě samým ten nejkrásnější dar. 

 

 Čtyři svíčky

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci, tak tiše, že bylo slyšet jak svíčky začaly hovořit.

První svíčka vzdychla a řekla: ”Jmenuji se Klid. Moje světlo sice svítí, ale lidé nestojí o klid, stále se za něčím honí.“ Její světélko bylo čím dál menší, až docela zhaslo…

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: ”Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná, lidé se chtějí spoléhat jen sami na sebe, nemá tedy cenu, abych svítila.” Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: ”Jmenuji se Láska. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili, vidí jen sami sebe a žídné jiné, které by mohli mít rádi.” S  posledním záchvěvem zhaslo i její světlo…

V tom vešlo do místnosti dítě podívalo se na svíčky a řeklo: „Ale vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé!“ A v těch dětských očích se zaleskly slzy…

Přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila: ”Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se Naděje!”

Dítě od této svíčky rozsvítilo znovu všechny ostatní zhaslé plamínky svíček.

Plamen naděje by nikdy neměl v našem životě zhasnout.

Každý z nás by měl neustále pečovat o svoje plamínky klidu, víry, lásky a naděje.

 

 Čtyři svíčky

Čtyři sultánovy ženy

 Otče náš - text modlitby Páně

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

 

Zdrávas Maria - modlitba - pozdravení andělské

Zdrávas, Maria, milosti plná,
Pán s tebou;
požehnaná ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého, Ježíš.

Svatá Maria, Matko Boží,
pros za nás hříšné
nyní i v hodinu smrti naší.
Amen.